Děti a jejich emoce. Co se vybaví Vám? Uragán? Bouře? Zatěžkávací zkouška? “Nádech, výdech, matko, to dáš!” Bezesporu za sebou máte mnoho a mnoho situací, kdy děti na leckdy pro Vás prkotinu reagují přehnaně. Pokud taky někdy tápete a nevíte, jak ty jejich emoce dát, pojďte si přečíst 5 tipů, jak na to!!
My sami informace o pocitech předáváme svým dětem neustále. Možná si to ani neuvědomujeme, ale svým jednáním dáváme dětem najevo buď, že jsou jejich pocity nebezpečné, nebo naopak přirozenou součástí života. A jak je to vlastně správně?
Přijímat či nepřijímat emoce?
V prvním případě si představme Adámka, kterého maminka s tatínkem s veškerou láskou vychovávají tak, aby se uměl chovat, slušně pozdravit, nedělal nikde ostudu…však to znáte…hodná holka, slušný chlapeček… Ti se ale nevztekají, neodmlouvají a hlavně nebrečí. A kluci? Ti nikdy! Prostě emoce schovat, popřít, nechat si pro chvíle samoty.
V tom druhém se Amálka, kterou její rodiče milují beztak stejnou mírou jako ti Adámkovi, učí, že když se jí něco nelíbí, je to v pořádku. Učí ji, že je normální být smutná, když se loučí s maminkou. Učí se bouchat do polštáře a křičet, když pociťuje vztek. Při pláči ji neposílají do pokoje, ale nabízejí ji otevřenou náruč a v ní ji učí se zklidnit. Pocity musí ven!
A co až Adámek a Amálka vyrostou? Který z nich bude ten, kdo řekne nahlas odlišný názor? Který z nich bude ve svém vnitřním prožitku šťastnější? A který z nich bude znát sám sebe, své silné a slabé stránky?!
Pojďme si o tom něco povědět…
Proč emoce přijímat?
Emoce jsou bezesporu naší součástí. Pomáhají nám orientovat se v tom, co se nám líbí a co naopak nechceme. V momentě, kdy nasloucháme sami sobě se učíme, že my jsme důležití. Také naše pocity jsou důležité! A když se tohle naučíme, snáze zvládneme přijmout sebe sami.
Vyplatí se tedy se svými emocemi pracovat?
Rozhodně ano!
Tady je několik důvodů. Čím vyšší emoční inteligenci máme, tím jsme v životě úspěšnější. Zároveň dovedeme prožívat pocity štěstí a daří se nám snáze prožívat dobré vztahy mezi lidmi.
Ale jak ty dětské emoce zvládnout?
Uragán dětského prožívání je téměř vždy náročné ustát v klidu. Přesto právě toto je stěžejní. Dítě v silné emoci nás potřebuje mít na blízku, potřebuje vědět, že jsme tam pro něho. Že může projevit svůj smutek, svou bláznivou radost, svůj hněv…
Co v této chvíli může pomoci nám dospělým? Na internetu toho najdete mnoho. Nádech – výdech, počítání do deseti, někdy i dvaceti.. Leckdy může pomoci obyčejné zastavení se a uvědomění si toho, že teď jsme pod vlivem silných emocí taky. A chceme pod jejich vlivem jednat? Nabančit dítěti, jak nám to leckdy radí naše podvědomí a zkušenosti z vlastního dětství? Nebo chceme být dítěti tím vzorem, který to v klidu dá?
Také jste možná zažili chvíle, kdy děláte psí kusy, abyste dítě uklidnili. Snažíte se rychle spadlý komín znovu postavit. Utěšujete, že se nic neděje…
Ale dítě stejně emoci prožívá a naopak jeho pocity jsou takové, že se sakra něco děje! Jemu přeci spadl komín! Nejdůležitější úkol dne!
Tak zkuste zapojit empatii. Nalaďte se na dítě a popište, co právě vidíte. Co asi může prožívat? Je smutné? Naštvané? Vyvarujte se jakéhokoliv subjektivního hodnocení. Jen popisujte.
„Vidím, že pláčeš. Musíš být naštvaný, že Ti ten komín spadl.“
Tím, že popíšete, co asi dítě prožívá, ho učíte velmi důležitou věc – propojujete jeho emoce se slovy. Pokud takto budete pracovat od malička, můžete se setkat i s dvouleťákem, který Vám řekne, že se zlobí. Opravdu se mi stalo. A s narůstajícím věkem pak můžete emoce specifikovat a rozvíjet dál slovní zásobu a povědomí o možných emocích (frustrovaný, vykolejený…).
Máte doma holčičku? Pak musíte znát pocity, které potřebuje prožít.
Vaše empatická reakce může a pravděpodobně i spustí další lavinu pláče. Ale emoce odejít musí. Je to ozdravný proces. Případů psychosomatických nemocí z potlačování svých pocitů znáte jistě všichni mnoho.
A co dělat v tento okamžik? Prostě jen být s dítětem. Dítě musí cítit, že je přijímané, i když pláče, i když se vzteká. Právě tím získává tu jistotu, že jeho emoce jsou bezpečné. Že je v pořádku i ve chvílích, kdy prožívá smutek. Obejměte ho, buďte nablízku. Každému dítěti ale vyhovuje něco jiného, někdo potřebuje pevné objetí, jiný chce být sám a vědět, že může kdykoliv přijít. V tomhle znáte své dítě nejlépe Vy!
Nemá cenu nic vysvětlovat, logicky argumentovat, dokud dítě prožívá silné emoce. Až když silná emoce odezní, je možné příčinu problému řešit, mluvit s dítětem. Proč je tomu tak?
Určitě se někdy stalo i Vám, že Vás někdy někdo rozčílil tak moc, že jste dokázali říct věci, které Vás později mrzeli. Náš mozek je naprogramován tak, že v případě nějakého útoku (dnes hlavně slovního) převezme nadvládu nad naším tělem nejstarší část mozkový kmen. Ten reaguje čistě pudově s cílem přežít, ubránit se a nejnovější mozková kůra nemá šanci prorazit a přispět svou moudrostí a vyzrálostí.
Až po odeznění ohrožení, dovedeme znovu logicky přemýšlet. Přesně to jen ten důvod, proč i děti potřebují čas, potřebují se zklidnit, cítit bezpečí kolem sebe.
V ten moment je skvělé s nimi tu situaci probrat.
“Co se stalo, že ten komín spadl? Co bychom mohli příště vylepšit? Jak bych Ti s tím mohl(a) pomoct já?”
Všechno to zní tak krásně jednoduše, že? Ale jednoduché to rozhodně není! Právě proto jsme pro Vás a Vaše děti připravili Pohádky šesti emocí, které dětem pomohou pochopit emoce strachu, smutku, hněvu, radosti, žárlivosti a závisti.
Nejste si jisti, zda jsou naše e-pohádky pro Vás to pravé? Vyzkoušejte si práci s emocí smutku ZDARMA! Přihlaste se k odběru novinek a my Vám na oplátku pošleme pohádku o smutku slona Charlieho.
Chcete víc? Přečte si 10x hry, které učí prožívat emoce dětí!
Držím palce! Nevyčítejme si nezdary, ale radujme se z každého pokroku. Každou zvládnutou emocí totiž měníte svět svým dětem.
Použité zdroje:
MARKHAMOVÁ, Laura. AHA rodičovství. Jak přestat křičet a začít žít s dětmi v harmonii. Praha: Kristián Entertainment, 2. vyd., 2015. ISBN 978-80-88130-03-1
NOVÁČKOVÁ, Jana; NEVOLOVÁ, Dobromila. Respektovat a být respektován. Praha: PeopleComm, 2021. ISBN 978-80-87917-71-8
