Počítačové technologie jsou všude kolem nás a jsou neodmyslitelnou součástí nejen našich, ale především životů našich dětí. O jejich škodlivosti bylo řečeno mnoho, ale bez nich také fungovat nejde. Jak to tedy celé nastavit? Kde je ta hranice jejich používání? Jak poznat, že už Vaše dítě sklouzlo do závislosti?
Jaká je správná míra?
Počítačové technologie jsou novodobým fenoménem. Virtuální svět je vlastně jakousi další dimenzí našeho žití, kde se můžeme realizovat, profesně uplatňovat, vydělávat peníze, učit se, seznamovat, trávit volný čas… Jistě byste vymysleli i další benefity. A vlastně by bylo škoda o tyto výhody přijít tím, že se od počítačového světa úplně odřízneme. Nehledě na to, že jsou na nás kladeny požadavky ze školy. Děti se bez počítače ve školním prostředí už prostě neobejdou.
Při hledání správné míry a nastavení si hranic bychom si měli zvážit právě ty přínosy a potřeby, které naplňovat prostě musíme a na druhé straně ale vidět i rizika. A jaká rizika a nevýhody počítače přináší?
Pokud dítě tráví nadmíru času sezením u počítače vystavuje se rizikům sedavého způsobu života jako jsou obezita, bolesti v oblasti páteře, bolesti hlavy, nemoci očí atd. Dítě si také často zafixuje nepravidelnost v jídle, bude mít málo spánku, často dojde ke zhoršení školního prospěchu a sníží se schopnost soustředění na práci. Násilí v počítačových hrách s sebou nese zvýšení agresivity, sklonu ke rvačkám.
Práce s počítačem a hraní počítačových her může být přínosem v momentě, kdy aktivně trávíte čas se svými dětmi, prohlubujete si díky hraní vzájemný vztah. Povede se Vám nalézt hru, ve které se dítě učí, rozvíjí například svou úroveň angličtiny, nebo matematických dovedností. Dysgrafikům psaní na počítači zase ulehčí k tomu, že se budou moci více soustředit na tvorbu obsahu.
Takže nic není černobílé, důležité je správně vyhodnotit přínosy a negativa. Bojíte se, jestli už Vaše dítě nepřekročilo tu pomyslnou hranici a není na hraní závislé?
Jak najít radost i v těchto náročných situací dětí? Přečtěte si zde.
Kde je hranice závislosti?
Věděli jste, že Státní zdravotní ústav řadí netolismus mezi tzv. nelátkové závislosti?
Odborníci zabývající se sociálně patologickými jevy, kam patří také závislost na hraní, vycházejí ze 6 kritérií, které pomáhají zorientovat se v tom, co závislost je a co není. Abychom tedy mohli mluvit o závislosti, je třeba aby dítě za poslední rok vykazovalo alespoň 3 ze 6 níže popsaných kritérií.
6 tipů, jak dostat děti ze závislosti na hraní
1. Nejdůležitější je určit dětem hranice.
Hranice dětem pomohou orientovat se v tom, co je bezpečné a co ne. Kolik minut denně je ještě ok a kolik už škodí.
A kolik je teda ještě v pořádku? A kolik je moc? Mrkněte na kritéria závislosti uvedená výše. Splňuje Vaše dítě víc než je uvedeno? Pak máte problém a rozhodně doporučuji obrátit se na odborníky, kteří Vám dovedou pomoci. Pokud sami cítíte, že je to hodně na hraně, snažte se ubrat. Cítíte-li, že dítě ztrácí zájem o věci, které mu dříve způsobovali radost, je načase zasáhnout. Hraje-li občas jen tak pro zábavu, ale zároveň má funkční vztahy, neutíká od problémů k počítači, má i jiné zájmy, pak proč ne?!
Hranice zprvu nastavujte Vy. Postupně ale s vyšším věkem rozhodně veďte děti k tomu, aby se na plánování svého času podílely a následně převzaly odpovědnost samy. Podpoříte je v rozvoji samostatnosti a zodpovědnosti samy za sebe.
Na hranicích je vždy dobré se s dětmi domluvit, vysvětlit jim problematiku závislostí. Děti s Vámi budou spolupracovat, budou-li rozumět důvodům, proč to po nich chcete. Povídejte si s nimi, jaké problémy přílišné hraní přináší. Vyprávějte jim příběhy o lidech, kteří závislosti podlehli, jak dopadli? Jaký byl jejich život?
2. Najděte rovnováhu
Život není o dokonalosti, ale o tom mít určité oblasti vyvážené. V tomto případě mluvme o čase věnovanému hraní, škole, volnočasovým aktivitám a spánku.
Některé děti nevědí, jak trávit svůj volný čas. Ukažte jim, jakými jinými způsoby se dá trávit. Jaké aktivity a radosti život přináší krom hraní? Vemte je ven, na kolo, na procházku. Tančete s nimi, hrajte fotbal…
Chcete tipy, jak volný čas vědomě prožívat? Podívejte se na 10x hry, které učí prožívat emoce dětí
Zároveň se zamyslete nad tím, kolik času trávíte vy sami na telefonu, tabletu nebo počítači. Děti napodobují své rodiče. Jsou pro ně vzorem jejich chování a jednání. Učte děti svým příkladem. Vědomě odložte telefon a buďte jen s dítětem. Přečtěte si 5 rad, jak vrátit radost v náročných životních situací dětí.
3. Zahrajte si s dětmi
Fakt Vás nabádáme, abyste hráli taky? Proč ne?! Ani počítačové hry přeci nejsou černobílé. Zjistěte, jaké hry děti hrají. Zahrajte si s nimi. Co Vám to přinese?
Prohloubíte vzájemný vztah. Důvěra, vztah a vzory totiž vychovávají. Někdy se i v počítačových hrách dá najít velký pedagogický potenciál. Hledejte a využijte ho, nechte hru naučit Vaše děti anglická slovíčka, počítat do sta…
A co je výhodou, když budete hrát také? Můžete jim pomoct rozlišit fikci od reality. Vysvětlit jim, co je reálný svět a co už ne.
4. Zjistěte, proč dítě hraje
Je to únik od nějakého problému? Vaše dítě je uzavřené a Vy cítíte, že je v jeho reálném životě něco špatně. Doporučuji si s dítětem otevřeně promluvit. Najděte nějakou vhodnou chvíli, kdy je dítě odpočaté a v dobrém rozpoložení a ptejte se. “Všiml(a) jsem si, že Tě něco trápí…”
A co když se dítě nechce rozpovídat? Nedokáže se Vám svěřit… Pak je zapotřebí obnovit důvěru a prohloubit vztah, aby se Vám dítě dokázalo svěřit. Začněte třeba tím, že namísto kritiky hraní si s dítětem podle výše uvedeného kroku zahrajete! Zajímejte se o hru, o kamarády, které díky hře získává. Nic není špatně, jen se zajímejte. Zároveň uznejte, pokud cítíte, že jste něco dělali špatně.
A co když je příčinou prostě jen nuda? Co když dítě nenachází naplnění svých základních potřeb v reálním světě? Pak může unikat od reality do virtuálního světa, kde může zažívat úspěch nebo naplnění.
Tak nabídněte dětem něco reálného, kde může uspět. Zajistěte dítěti i mimoškolní volnočasové aktivity, kroužky a zájmové skupiny, kde bude se svými vrstevníky. Nabídněte mu fyzickou aktivitu, během které bude trávit aktivní čas s ním.
Zároveň je třeba posilovat zdravé sebevědomí dítěte. Proč je tomu tak? Protože právě dítě, které si bude věřit, nebude náchylné k tomu, aby podlehlo různým internetovým výzvám, nebo aby potřebovalo falešné kamarády. O tom, jak vychovat sebevědomou holčičku jsme pro Vás sepsali pocity, které potřebuje prožít.
5. Obraťte se na odborníky
V případě, že si nebude vědět rady a čas na počítači překročí pro Vás únosnou mez, obraťte se na odborníky. A kdo Vám s tímhle může pomoci? Na školách působí výchovní poradci a metodici prevence, kteří jsou přímo školení k tomu, aby Vám pomohli tyto problémy řešit.
Další odborníky najdete v Pedagogicko-psychologických poradnách. V každém kraji je několik poboček.
Další úrovní, kam se o pomoc obrátit jsou pak dětští psychologové, psychoterapeuti a nakonec také psychiatři.
6. Pracujte s příklady a vzory
Vyprávějte dětem příběhy o tom, co se stane, když počítač převezme vládu nad jejich životy. Nevíte jak? Pak přímo pro Vás máme pohádkový příběh pro školáky od 6 do 12 let o princi Martinovi, který díky sebekázni zvládl tuto závislost ustát. Proveďte je tím, co vše závislost na počítačích dovede udělat s jejich životy. Ukažte jim jinou cestu, kterou jde jít..
Použité zdroje:
Jeřábek, P. (2015). Psychopatologie závislosti in Klinická adiktologie. Praha: Grada Publishing, a.s.
Státní zdravotní ústav. Netolismus: závislost na tzv. virtuálních drogách. Dostupné online: https://www.nzip.cz/clanek/259-netolismus
