Jsou pro Vás dobré známky na vysvědčení důležité? Je to něco, čím se rádi chlubíte? Nebo jenom chcete, aby to Vaše dítě někam dotáhlo a něco z něho bylo? Namísto toho přinese špatné vysvědčení? Pojďme si popovídat o tom, co všechno s vysvědčením může prožívat dítě a jak zvládnout celou tu situaci kolem známek…
Jak se může cítit Vaše dítě, když přinese špatné známky?
Pocity selhání
Pokud jsou pro Vás známky důležité a Vaše dítě v tomto ohledu nenaplnilo Vaše očekávání, bude se jistojistě prát s pocity selhání. Může cítit, že není dost dobré, že je hloupé.
“Nejsem dost dobrá.”
“Stejně ze mě nic nebude.”
“Nemá cenu, abych se snažila…,”
nebo naopak: “Musím se moc snažit, hodně učit, jenom tak mě bude mít maminka/tatínek rád/a.”
Strach
Spousta dětí každoročně zažívá velký stres, když má domů přinést špatné vysvědčení. Každoročně v tomto období slýcháváme o útěcích z domova, o pokusech o sebevraždu.
Děti, které vyrůstají v příliš autoritářské výchově a tam, kde jsou škola a známky vizitkou úspěchů rodiny, opravdu zažívají strach, co na špatné vysvědčení rodiče řeknou.
Bojí se přijít domů a raději utečou.
Proto je na každém rodiči, aby si sám zpracoval toto téma a snažil se primárně pochopit, jak se dítě cítí. Pak ani dítě nebude prožívat tyto pocity.
Nepochopení a ztráta důvěry
Představte si situaci, která může nastat raz dva.
Maruška má z fyziky mezi dvojkou, trojkou a čeká ji poslední rozhodující písemka. Marušce na známce velmi záleží, proto přípravě věnuje opravdu hodně, dokonce nejde ani s kamarády ven. Při písemce ale vyhoří, je tak ve stresu, že jí to absolutně nemyslí a vše, co se naučila, vůbec nedokáže použít. Tolik Vám chce udělat radost…
A pak Vám ukáže vysvědčení. Vy možná nevinně poznamenáte, že té fyzice moc nedala, pohoršíte se, sdílíte nelibost…
A Maruška se vůči Vám uzavře. Vůbec nevidíte celou situaci a stres, který mohla prožívat. A Maruška cítí, že jí nechápete. Že jí vůbec nerozumíte. Přestává Vám důvěřovat…
Proto pozor na velké závěry z jednotlivých známek, naopak hledejme společně souvislosti a řešme, co můžeme ovlivnit. V tomto případě třeba práci se stresem, mluvení o významu známek…
Co má vliv na pocity dítěte?
O tom, jak se Vaše dítě bude cítit, rozhoduje zpravidla to, jak Vy přistupujete ke známkám a k vysvědčení samotnému.
Zodpovězte si proto nejdříve Vy otázky:
- Co pro mě znamená vysvědčení?
- Co znamená vysvědčení pro Vaše dítě?
- O čem vypovídají známky na vysvědčení?
- Jakou vizitku si vytváříte v souvislosti s vysvědčením Vašeho dítěte o sobě.
- Jak přistupovala Vaše dcera/Váš syn po celý rok ke škole?
- Odrazil se jeho/její přístup ve výsledcích?
- Děje se u Vás v rodině, nebo v životě Vašeho dítěte něco náročného? Je něco, čím se Vaše dítě trápí?
Jak zvládnout reakci na špatné známky?
1. Mapujte situaci předem, ať se na špatné vysvědčení můžete připravit
Zjišťujte průběžně jak si stojí Vaše dítě ve škole. Buďte s dítětem v pravidelném kontaktu a povídejte si o škole, chtějte znát souvislosti, vztahy s vyučujícími, motivaci dítěte k předmětu.
To vše má velký vliv na známky ve škole.
Zároveň nebudete překvapeni a na špatnou známku se prostě připravíte předem, zvládnete reagovat daleko klidněji a bez zbytečných emocí.
2. Zpětná vazba
Daleko důležitější než známka by měla být zpětná vazba. Zpětná vazba může dát Vašemu dítěti daleko víc. Nepřijme pouze hodnocení učitele, ale situaci ve škole, v jednotlivém předmětu si zhodnotí společně s Vámi samo. Zkuste si společně zanalyzovat výsledky na vysvědčení.
- Co si ze špatného vysvědčení lze vzít jako ponaučení?
- Proč tam ty špatné známky jsou?
- Odpovídá známka množství znalostí, které jsem se naučil?
- Odpovídá známka energii, kterou jsem škole věnoval?
- Co můžeme příště udělat jinak?
- Stačí mi z tohoto předmětu tyhle známky?
Podpoříte ho tak v samostatnosti, převzetí zodpovědnosti sám za sebe, v sebepoznávání a práci sám se sebou…
3. Zdůrazňujte každý dílčí úspěch a posun
V případě, že Vaše dítě nevyčnívá ve všem předmětech, má nějaké speciální vzdělávací potřeby a je pro něho škola a učení prostě náročné, nebo mu chybí sebedůvěra, povzbuzujte ho každým jednotlivým pokrokem.
Kdo hledá najde, vždycky se dá najít něco, se dítěti povedlo, něco co může budovat sebehodnotu.
Je obdivuhodné, že se nevzdává?
Je vidět, že předmětu věnoval čas navíc?
Zlepšil se v nějakém předmětu?
4. Bezpodmínečné přijetí
Aby dítě zvládlo zpracovat a přijmout sebe i se špatnými výsledky, musí cítit, že za Vás se nic nezměnilo. Že ho milujete a přijímáte s jedničkama, trojkama i pár pětkama. Dejte najevo dítěti, že ho stále milujete a Vaši lásku si nemusí zasluhovat dobrými výsledky.
Neříkám, abychom ho podporovali ve špatných známkách, naopak hledejme cesty, aby dítě škola bavila, aby mu přinášela spoustu nových vědomostí a dovedností. Jen ho prostě mějme nadále rádi, respektive mu to stejně tak dávejme najevo.
5. Nesrovnávejte s ostatními, maximálně sám se sebou
Nikdy, ale opravdu nikdy nesrovnávejte! Srovnávání s ostatními je příčinou žárlivosti, závisti, pocitů méněcennosti, nepřijetí a mnohého dalšího.
Sledujte individuální pokrok. Srovnejte, jak na tom bylo dítě v pololetí, před rokem či jiném horizontu. Není přeci vůbec důležité, jaké známky přinesl sousedovic Pepíček, který je úplně jinou osobností s jiným zaměřením a zájmy než Vaše dítě.
A co samé jedničky?
Na druhé straně si ale dovolím varovat i přes přílišným důrazem a chválou za ty dobré krásné známky, zejména u holčiček.
A proč?
Protože chválení za dobré známky může u holčiček spustit hon za dobrými známkami, může spustit závislost na pochvale a spojování své vlastní sebehodnoty se samými jedničkami.
Taková chytrá holčička může být na základce hvězda. Může být spokojená, bude sebevědomá, ovšem její sebehodnota bude postavená právě na těch skvělých výkonech.
A pak si představte. že se taková holčička dostane třeba na gympl, kde už člověk opravdu musí zabrat a její výkony přestanou stačit na ty jedničky, ale začne domů nosit dvojky, trojky…
“Jsem dobrá, jen když podávám dobré výkony, jen když mám samé jedničky. Teď nestojím za nic.”
Pro některé dívky je to obrovský stres, navíc v tak citlivém období dospívání. Znám tolik případů, kdy celé tohle chválení za samé jedničky dospělo až k sebepoškozování, úzkostem, panickým záchvatům, depresím…
Ale školou tyhle výkony nekončí, i v dospělosti se mohou ženy neustále snažit svým výkonem někoho oslnit, očekávat pochvalu, honit se za těmi úspěchy. Ani to ale ke šťastnému a spokojenému životu nevede.
Tak jak tedy celé vysvědčení pojmout?
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já bych známkám přestala dávat takovou hodnotu a takovou moc, aby mohly vypovídat o člověku.
Možná vypovídají spíše o přístupu dítěte ke škole, o vzbuzení zájmu o školu a vzdělávání, o nalezení a nenalezení svého individuálního potenciálu.
Vypovídají také o tom, jak se daří učiteli poznat svého žáka, jak se žák cítí ve škole mezi spolužáky, zda má nějaké své rodinné nebo osobní problémy….
Vypovídají, jak se dítě umí učit, jaké má doma zázemí pro přípravu do školy, zda má nějaké koníčky, které mu zabírají čas…Mohla bych pokračovat…
Už mi rozumíte? Přeci to, jaké dítě přinese známky vypovídá o mnoha dalších faktorech, které se celým tím školním rokem prolínají a mají obrovský vliv na známky, které dítě domů přinese.
Možnosti, jak celé vysvědčení vnímat také zveřejnilo centrum Locika. Vysvědčení totiž může být příležitostí i pro Vás, například k tomu, abyste:
- přemýšleli o tom, na koho se vlastně zlobíte. Na sebe? Na školu? Na dítě?
- Zvážili možnost kontaktu s odborníkem. Třeba totiž Vaše dítě opravdu potřebuje objektivní podporu.
- Zavzpomínali na svá školní léta
- Pohovořili s dětmi
- Pracovali na sobě a svých emocích.
