Máte dítě před zápisem a stále váháte, jakým směrem se vydat? Jaké vzdělávání je pravé zrovna pro Vás? Klasické, domácí, alternativní, svobodné, individuální? Tolik pojmů a jak se v nich vyznat?
Nebo už doma jedno školou povinné dítě máte a trápíte se? S hromadou domácích úkolů, se špatnými známkami i srovnáváním s ostatními?
V tomto článku se dozvíte:
- Jaká jsou rizika státních škol?
- Jak rizika na státních školách ustát?
- Jaké jsou jiné alternativy vzdělávání?
- Mohu si dítě učit doma sama/sám?
- Jak si stojí malotřídní školy?
- Jaké jsou výhody a nevýhody alternativního školství?
V textu najdete hrubý přehled a seznámení s možnými riziky a přínosy. Přičemž každý z jednotlivých směrů by si zasloužil článek samostatný, ale o tom třeba někdy příště..
Jaká rizika přináší klasická škola?
Klasická státní základní škola je něco, čím prošla většina z nás, něco co je dostupné a vlastně hlavním proudem. Vzdělává největší procento žáků, nese s sebou však mnohá rizika, která bychom před nástupem dítěte do školy měli znát. Tyto jevy nejsou v každé škole přítomné ve sto procentech. Ale už jen z principu fungování klasického školství prostě jsou.
Za největší rizika považuji tlak na výkon, srovnávání s ostatními, ztrátu vnitřní motivace k učení, výchovu k prosté poslušnosti a minimum prostoru pro rozvoj individuality.
Tlak na výkon
Jakýkoliv tlak na výkon bere radost a učí nás tomu, že abychom měli nějakou hodnotu, musíme podávat výkony. Největším rizikem je tento princip u holčiček. Jenom skrze výkony to můžeme někam dotáhnout, bez výkonu nejsme nic.
Nepoznáváte se v tom někdy? Matky, které musí pořád něco dělat? Workoholici, kteří za prací vidí svou hodnotu? Uštvaní a bez radosti?
Výkon ve škole je spojen se známkami, dítě je subjektivně hodnoceno jiným dospělým za svou práci. V ten moment se ale vůbec neučí sebehodnocení.
Nehledě na to, že když se známky ve škole zhorší, dítě trpí ztrátou své sebehodnoty, neboť na výborných výsledcích přeci stavělo. S roustoucí náročností učiva je na vyšších stupních obtížné zůstat ve všech předmětech na samých jedničkách.
Co mohu udělat jako rodič? Co jako učitel?
Jako rodič i učitel můžete udělat mnohé a oba totéž – nedáte známkám moc! Uberete jim na váze, nebudete dobrým ani špatným známkám věnovat pozornost. Zaměříte se s dětmi na to, co nového se naučili, na samotný obsah vzdělávání.
Vychovává poslušné a poddajné dělníky
Přesně za tímto účelem v 18. století zřídila Marie Terezie povinnou školní docházku. Potřebovala samozřejmě zvýšit gramotnost obyvatelstva, zároveň s tím ale měla obrovskou moc ovlivňovat své poddané.
Je tento cíl totožný i pro dnešní povinné vzdělávání? Klasická škola dětem příliš svobody neumožňuje.
Děti nemohou v klasické škole téměř žádným způsobem ovlivňovat, co se zrovna chtějí učit. Zajímají se o vesmír, dinosaury? To sem teď netahejte, teď se učí dopravní prostředky. V našem systému vzdělávání se všechny děti ve stejném ročníku učí totéž.
Potřebuje dnešní společnost co nejvíce silných a spokojených lidí, kteří budou schopní aktivně žít v dnešním světě, nepodlehnou líbivým řečem populistů a kteří budou umět demokraticky řešit aktuální tíživé problémy? Nebo poslušné žáky, kteří budou pouze poslouchat pokyny ostatních?
Jak se vyvarovat tohoto scénáře?
Určitě je nutné vést děti ke kritickému myšlení, postupnému převzetí zodpovědnosti sám za sebe a své výsledky. Mluvte s dětmi o tom, co mohou pro své výsledky udělat samy.
Srovnávání s ostatními
Problémem dnešních škol je také to, že jsou žáci mezi sebou porovnáváni. Nezřídka kdy se stává, že paní učitelka leckdy v touze po motivaci dětí předčítá výsledky ostatních před třídou.
“Z fyziky má jedničku Pepíček, Maruška a Tonda. Nejhorší test napsal Tomáš s Andulkou.”
Nejhorší test Andulky ale mohla být krásná trojka z pro Andulku náročného předmětu, který ji vůbec nebaví a nezajímá. Mohl to být test, jehož přípravě věnovala celé včerejší odpoledne, namísto svého oblíbeného tance. Mohl to být test, ze kterého získala za poslední dobu nejlepší známku.
Může se Pepíček, který je fyzikální nadšenec a talent srovnávat ve výsledcích s ladnou Andulkou, která má cit pro rytmus a tanec?
Nešlo by i motivaci k tomu být lepší postavit jinak? Co kdyby se srovnávaly jen výsledky jednoho dítěte v čase?
Andulka by pak byla pochválena za to, jaký udělala pokrok, oproti posledním testům.
A co kdyby se zohledňovaly také okolnosti učení se? Dovedla by vůbec paní učitelka dohlédnout na to, že v minulosti měla Andulka trápení s nemocnou maminkou? Leckdy ne. Ale Andulka ano.
Tak co kdyby příště své výsledky zhodnotila sama Andulka? Co by se naučila?
“Dnešní test se mi povedl. Naučila jsem se to nejzákladnější z tématu, neznám detaily a obtížné vzorečky, ale ten základ chápu. To mi stačí. Hodně jsem se tomu věnovala a je vidět, že když zaberu, věnuju tomu ten čas a navíc vím, že mamince je už dobře, tak se zvládnu naučit, co potřebuju.”
Učila by se zodpovědnosti sama za sebe, protože jenom před sebou potřebuje obstát. Necítila by se špatně. Nestyděla by se před ostatními. Rozuměla by svým silným a slabým stránkám.
Učí tohle dnešní škola? Doufejme že ano!
Co mohu udělat jako rodič? Co jako učitel?
Určitě můžeme dávat větší prostor sebehodnocení a sledování svých výsledků v čase. Hledat vlastní potenciál a silné stránky jednotlivců, mít rád sám sebe.
Náměty k posilování sebelásky najdete v Královských ctnostech.
Nedává prostor individualitě
Je nějaké kurikulum, školní vzdělávací plán a tématický plán. Je prostě dané, co škola žáka učí. Je jedno, jestli je to fyzikální nadšenec Pepíček, nebo éterická Andulka s talentem pro tanec a rytmus. Oba musí ve stejný čas znát totéž. Nějaká individualita jde stranou.
A leckdy v tom obrovském množství žáků ve třídě to ani nejde.
Co mohu udělat jako rodič? Co jako učitel?
Posilovat jednotlivce a podporovat žáky v hledání svých talentů, koníčků, v poznávání sebe sama, svých emocí a snů.
Ztráta vnitřní motivace k učení
Známky, známky a zase ty známky. Chcete, aby se Vaše děti učily pro hezké známky, nebo pro samotnou touhu po poznání a vědění?
Tím, že klasická škola má dáno, co se má žák v témže ročníku naučit, nemohou děti vůbec rozhodovat o tom, co by se chtěly učit oni. Malé dítě se přirozeně zajímá o svět a pokud mu to nezkazíme odpověďmi typu: “Nebuď zvědavej, budeš brzo starej,” bude se zajímat stále.
Bude se Vás ptát, jak se narodí miminko? A šup, základy biologie těla.
Bude se Vás ptát, proč pořád prší? Šup sem se základy prvouky.
Bude chtít vědět, proč nemůžeme létat? Šup sem s fyzikou a gravitací.
Na to v klasické škole není prostor. Pokud dítěti ale servírujeme obsah my, může tuto svou vnitřní motivaci ztratit. V běžné základní škole nemůže ovlivnit, co bude obsahem dne. I z tohoto důvodu spoustu rodičů volí domácí sebeřízené vzdělávání.
Co mohu udělat jako rodič? Co jako učitel?
Podporujte zvídavost dětí, reagujte na jejich dotazy, berte je s sebou do světa dospělých a reagujte na jejich potřeby a přání.
Jaká pozitiva přináší klasická škola?
Klasické školy jsou jednoduše dostupné. Není třeba žádné velké dojíždění, jsou v místě bydliště, případně v jeho nejbližším okolí. Dítě tak není vytrženo ze svého sociálního prostředí, chodí do školy s kamarády, kteří jsou zároveň jeho sousedé a může rozvíjet své společenské vztahy i mimo školu.
Zároveň jsou to školy finančně dostupné, nevyžadují žádné školné, tudíž finančně příliš nezatěžují rodinu.
V klasické škole máte stále naději, že se v ní nachází pokrokoví a respektující učitelé. Někdy je to trochu risk, zda se Vám podaří natrefit na takového, který je zrovna Vašemu smýšlení blízký.
Ale i v klasických školách se dá hledat a vybírat takové, které třeba vnímají výše zmíněná rizika klasického školství a snaží se jim vyvarovat. Stejně jako to děláme my.
Pracujeme s dětmi skrze autorské pohádky, posilujeme jejich sebehodnotu, sebepoznání i sebepřijetí.
Zároveň se dnes stále častěji v běžných školách vyskytují podpůrně výchovný poradce, metodik prevence, psycholog a speciální pedagog. Ti si většinou tato rizika uvědomují a s dětmi, které je nedovedou ustát, umějí pracovat.
Malotřídní školy
Určitou alternativou mohou být také malotřídní školy, kde je snížený počet žáků ve třídě a sloučení několika věkových stupňů. Tento princip najdeme také v rámci alternativního vzdělávání. Je zde prostor pro rozvoj individuality, v menším množství žáků je nižší pravděpodobnost, že dojde k přehlédnutí šikany, nebo jiných žákových obtíží.
Nevýhodou se může zdát, že tyto školy jsou zpravidla určeny pouze dětem v prvním stupni, chybí návaznost na druhý stupeň a žáci pak musí absolvovat začleňování do hotových tříd a větších skupin. Ale stále se do velkého kolektivu vpouštějí o 5 let později než prvňáčci, jsou zralejší, jistější a je vyšší pravděpodobnost, že tento tlak ustojí.
Alternativní školy
Alternativní škola je obecný termín pokrývající všechny druhy škol (soukromé i státní), které se odlišují se od hlavního proudu standardních škol vzdělávací soustavy. Odlišnost může spočívat ve specifičnosti obsahu vzdělávání, organizace výuky, hodnocení vzdělávacích výsledků žáka aj.
Soukromé školy stejně jako státní musí dodržovat Rámcový vzdělávací plán. Ten dává požadavky, které žáci musí splnit. Jakou formou a v jaké míře si pak každá škola v rámci svého Školního vzdělávacího plánu tvoří sama.
Jaké školy jsou alternativní? Nejčastěji skloňované jsou tyto alternativní školy:
- Montessori
- Waldorfské školy
- Jenský plán
- Daltonská škola
- Začít spolu
Za alternativní školy nelze považovat pouze školy soukromé, protože nestandardní mohou být i některé školy státní, které se liší. Snaží se například o slovní hodnocení, respektující přístup, projektové učení, k přizvání dětí ke spolurozhodování, apod. Proto se vyplatí vždy zkoumat podrobnosti a charakter dané státní školy.
Velkým pozitivem alternativních škol je, že se snaží redukovat výše zmíněná rizika základních škol. Podporují vnitřní motivaci k učení, vztah mezi učitelem a žákem je postaven na respektující úrovni, partnerem škol jsou také rodiče dětí. Dítě je podporováno v samostatnosti, zodpovědnosti. Výuka je leckdy více praktická, propojovaná do logických bloků, vyučování probíhá bez zvonění, řídí se zájmem a únavou dětí. A hodnocení bývá většinou slovní.
Negativem je bezesporu výše školného, které si nemohou dovolit všichni rodiče, může tedy být finančně zatěžující. Zároveň je těchto škol málo a s jejich docházkou může být spojeno dlouhé dojíždění. S tím se pojí možná ztráta sociálních kontaktů v místě bydliště.
Domácí vzdělávání
Domácí vzdělávání je zákonem označované jako individuální vzdělávání žáka, které zaštiťuje v případě prvního stupně dospělý s maturitním vysvědčením.
Žák, který je vzděláván individuálně doma, skládá dvakrát ročně ve spádové škole zkoušky, které ověřují jeho úroveň dosažených vědomostí. Záleží pak samozřejmě na spádové škole, jak které oblasti testuje.
Domácí vzdělávání je přínosem v podpoře zájmu po poznání a vnitřní motivaci k učení. Rodiče často sahají po tématech, kterým se dítě chce věnovat. Další výhodou má domácí vzdělávání v podpoře rodiny – rodina tráví čas společně, odpadne ranní honička a stres z nestíhání. Přínosem je také emocionální stabilita dětí, protože s rodičem se dítě prostě cítí bezpečně, a bezesporu individuální přístup.
Přestože Vás dítě na domácím vzděláváním nestojí žádné investice, přicházíte o čas, během kterého byste v práci mohli vydělávat. Čili tato forma základního vzdělávání vyžaduje dobrou organizaci času a možnost skloubení s prací, nebo dobré finanční možnosti rodiny. Ale když se chce, všechno nějak jde. Další nevýhodou je minimum kontaktu s vrstevníky, ale také to není nic, co by se nedalo řešit. Již dnes existuje to, že se skupiny domškoláků setkávání společně, dítě dochází do kroužků, kde se s dětmi potkává apod.
Závěrem…
Závěrem si dovolím zmínit, že každý z nás vnímáme pro své děti jiné potřeby a máme jiné priority.
Nebylo cílem článku Vás odradit od státních škol, ale nabídnout přehled a upozornit Vás na rizika. Pokud je známe, je snazší se jejich důsledkům vyvarovat.
Velkou proměnnou v celém našem systému hraje osobnost učitele. Ten je schopen z klasické státní školy udělat pokrokovou respektující i částečně sebeřízenou instituci. Dobře, možná trochu přeháním, ale jeho přístup má obrovský vliv na osobnost žáka.
Tak nám přeju spoustu dobrých učitelů kolem nás a spoustu šťastných dětí, které se ve škole i jinde cítí dobře a baví je se dozvídat nové.
Použité zdroje:
Pedagogický slovník Průchy, Walterové, Mareše (Portál, 1998)
NOVÁČKOVÁ, Jana; NEVOLOVÁ, Dobromila. Respektovat a být respektován. Praha: PeopleComm, 2021. ISBN 978-80-87917-71-8
