Jak vychovávat dítě

Jak vychovávat dítě a být dobrým rodičem?

Než se mi narodila má první holčička, měla jsem úplně jiné představy, jak vychovávat dítě a jak být dobrým rodičem. Netušila jsem, co vše rodičovství obnáší a co mi přinese. Ale měla jsem jasnou vizi, která je aktuální dodnes. 

Moje rodičovství má směřovat k dospívajícím, se kterými máme respektující vztah. K dospívajícím, kterým budu věřit a nebudu je kontrolovat. Ke vztahům, které budou smysluplné, láskyplné, upřímné a radostné. K tomu, že si budeme užívat a vážit toho, že jsme prostě spolu. Zní to krásně, ale cesta k takovému cíli není snadná! 

Ráda bych Vás prostřednictvím tohoto článku nasměrovala k tomu, jak tuto vizi naplňovat a kdoví, třeba se zalíbí i Vám!

Kdy začít s výchovou dítěte?

Kdy začít s výchovou svých dětí? Jak by měla být výchova dětí správně? Možná to tak nevypadá, ale za mě opravdu platí, že je to už samotným narozením, snad už i početím. 

Všechno, co jsem sama v těhotenství prožívala, nálady a pocity, které jsem měla, se podepsalo také na osobnosti mé dcery. Nejistotu, kterou jsem během prvního těhotenství prožívala, si má dcera nese a zpracovává. Nevyčítám si to, v té době jsem věci dělala, jak jsem nejlépe uměla a abych se vše naučila, musela se mi narodit právě moje Natálka.

Takže jak se teda vychovává takové malé mimino? Za mě láskou a pozorností. S každým vyslyšeným pláčem dítě roste a sílí. Začíná věřit životu a samo sobě. Cítí, že je důležité, že i na něm záleží.

Slyšeli jste někdy o tréninkové spánkové metodě? Metodě vyplakávání? Kolem mě na ní bylo tolik chvály! 

“Kláro, vždyť ty to dítě rozmazlíš! Za nás děti lehly do postýlky a bylo!”

Tak jsem si v dobré víře načetla a šla do toho. Natálku položila do postýlky a šla za dveře. Stála jsem za dveřma a slyšela, jak tam moje bezbranné miminko samo pláče? A plakala jsem taky.

Rvalo mi to srdce.

Naštěstí jsem už tenkrát měla aspoň trochu zdravého rozumu a zvítězila zdravá logika věci! Tohle je něco dobrého? Trápí se moje miminko a trápím se já. Opravdu tohle chci? Dává tohle smysl? No nedává! Proč budu dělat něco, co mi radí ostatní, když se u toho trápíme? 

Musím to dělat tak, jak to sama cítím!

A to bych moc chtěla poradit i ostatním maminkám. Ať je to téma kojení, dudlíku, nošení, zavinovaček… Každá máma intuitivně prostě cítí, co její miminko potřebuje. Vykašleme se na všechny dobře míněné rady a doporučení, tabulkové srovnávání a tam, kde cítíme, co chceme a potřebujeme, držme se toho! Když čteme informace, hledejme různé názory a najděme si tam to své…

A víte, co mi po pár letech řekli ti lidé, kteří mi tak “dobře” radili? 

“Myslela jsem si, že to fakt přeháníš, že to dítě hrozně rozmazluješ, ale dělala jsi to fakt dobře! Ta tvoje Natálka je tak citlivá a jiný přístup by jí hrozně uškodil!” 

“Já Tě obdivuju, ty to s tou Natálkou vždycky tak nějak skoulíš, to já bych už dávno vybouchla a bylo by zle.”

“Až se mi narodí moje holčička, chci, aby byla jako Tvoje Natálka.”

Taky Vás mrazí? A kdybych je tenkrát poslechla…?

Láskou dítě nikdy nerozmazlíte!

Máte holčičku? Jak ji vychovat? Jaké pocity by měla prožít?

Kontaktní rodičovství

Ale hledání odpovědi na otázku jak být dobrým rodičem neustávalo. Přes kojení, nošení a uspávání jsem se dostala k pojmu kontaktní rodičovství. 

Neznáte-li mezi maminkami tento pojem, jako byste nebyli :). Lucie Harnošová charakterizuje kontaktní rodičovství jako:velmi intuitivní rodičovství, kdy rodiče vnímají své dítě a respektují jeho povahu a potřeby a citlivě na ně reagují.”

Kontaktnímu rodičovství jsem se svým kontaktním miminkem naprosto propadla. Když se mě někdo zeptal, jestli moje několikaměsíční miminko zlobí, nemohla jsem to pochopit. Zlobí? Ani náhodou? Je prostě kontaktní! Dávalo to smysl.

A tak jsem se dostala k vyjadřování emocí. Cítila jsem sama, jak je to nesmírně důležité a nechat dítě někde samo plakat v momentě, kdy nejvíc potřebuje mámu mi zase nedávalo smysl. A tak jsem objímala, když bylo smutné. Objímala jsem, když se zlobilo. Odmítala jsem ho posílat někam do pokoje, když se cítí špatně, že něco provedlo.

Přečetla jsem spoustu knih jako Aha rodičovství, Zdeňka Matějčka, shlédla spoustu videí k respektujícímu přístupu, četla další a další texty zaměřující se na kontaktní rodičovství a sledovala debaty ve facebookových skupinách i mezi maminkami naživo. 

A zase jsem cítila, že něco tomu všemu tak trochu chybí. Že moje kontaktní rodičovství se soustředilo jenom a jenom na dítě. Chyběl tomu balanc, respektovala jsem dítě, dělala všechno pro naplňování jeho potřeb a moje potřeby se strašně dlouho musely upozadňovat…

Jak vychovávat dítě?

Tak jak teda vychovávat dítě? Jaký je nejvhodnější výchovný styl? Jaká by měla být výchova dětí?

Přišlo mi, že spoustu rodičů vnímá kontaktní rodičovství jako synonymum pro liberální výchovu, že všechno pro dítě. Dítě chce jít odpoledne na hřiště, no tak teda jo. Dítě chce zůstat doma a já se tak těšila na rodinné setkání. Ok, když to dítě chce, hlavně aby se netrápilo a bylo spokojené.

Naučila jsem dítě, že ho budu respektovat, že mě zajímají jeho potřeby a jeho pocity. Teď ho potřebuju naučit, že i já mám své potřeby a pocity. Že aby nám to doma fungovalo, musí platit RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN. 

Spoustu influencerů ohromně posouvá veřejné mínění ve prospěch dětí a já to miluju! Ale v tom celém pokroku často zapomínají k tomu důležitému bodu A,  dávat důraz na B. Na to, že dítě potřebuje mít pevné hranice, že se musí učit respektovat ostatní. Budovat své ctnosti.

No jasně, jak mám dítě naučit, aby sebe stavělo na první místo, když já to neumím? Jak ho mám učit sebelásce, když já se o sebe nestíhám starat? 

A tak jsem začala mluvit o sobě. 

“Já teď potřebuju, abych měla chvíli pro sebe.”

Kupodivu to docela fungovalo. Jakmile se totiž člověk zbaví pochybností a ví, že je to tak správně, dítě to vycítí a vezme to daleko snáze, než když si ty chvíle pro sebe vyčítáte a nejste si jimi jistí. 

A nastavení takovýchto hranic někdy může pomoct i tomu, že si dítě začne budovat silný vztah také s druhým rodičem. 

“Já potřebuju chvíli pro sebe, ty budeš dneska s tatínkem.”

Najednou dítě zjistí, že potřebuje toho druhého rodiče. Že mu nemusíte dávat všechno jenom Vy. Vždyť to může dostat i od toho druhého. 

Jak být dobrým rodičem?

Jak být dobrým rodičem? A jaká výchova dětí je nejlepší? 

Myslím, že odpověď si každý rodič musí najít sám. Musí si nalézt svůj balanc v tom, co jeho baví a naplňuje, které priority považuje ve výchově za nejdůležitější. Uvědomit si, co ze svého dítěte chce vychovat. 

Musí se zároveň odprostit od svých nevyřešených problémů a být pevným majákem v rozbouřeném moři pocitů svých dětí. 

Protože dobrý rodič nikdy nebude ten, který bude z výchovy svých dětí nešťastný, nejistý a věčně rozladěný. (Jasně, víme, že jsou okamžiky, kdy to takhle vnímáme každý, ale nesmí to být pravidlem.)

Dobrý rodič musí být spokojený, myslet na sebe. Naplněný rodič totiž dokáže dávat dětem daleko víc. 

Jak být dobrým rodičem? Dobrý rodič zároveň nezapomíná být také partnerem. Je nesmírně důležité věnovat se tomu druhému, rozvíjet partnerský vztah. 

Psycholog Milan Studnička mě ve svých kurzech naučil, že na jedno dítě jsou potřeba 3 dospělí, aby to celé vůbec mohlo nějak kvalitně fungovat. A proč tři? No přeci, aby Ti dva mohli být někdy jenom spolu.

Děti až dorostou Vám jednou odejdou z domu a budou mít své životy. Tak nezapomeňme myslet na sebe a svého partnera

A to stačí k tomu být dobrým rodičem? Rozhodně ne, ale je to důležitý základ. Zvládnete pak daleko víc věcí! Tak co ještě?

Dobrý rodič si udržuje důvěru se svými dětmi, protože skrze důvěru, vzájemný respekt a dobrý vztah může vychovávat zcela přirozeně. 

Vychovává člověka, který bude vnímat své potřeby, ale bude zvyklý zohledňovat také potřeby druhých.

Dobrý rodič dává svým dětem najevo lásku a přijetí, podporuje je na jejich cestě, ale nezapomíná na svojí cestu. Dítě začne věřit životu kolem sebe i sobě.  

Přijde mi hrozně důležité vychovávat spokojené a sebevědomé dospělé! Protože ten, kdo je nespokojený a nevěří sám sobě, bude ohromně trpět, dokud si ty věci v dospělosti nezpracuje. Zažila jsem spoustu dospívajících, které autoritativní i liberální výchovné styly, tlaky na výkon i nedůvěra v rodiče dovedli až k vážným psychickým obtížím od anorexie, deprese až myšlenky na sebevraždu. A to v tom lepším případě. V tom horším pak nešťastný člověk ublíží ostatním. 

Nejsilnější větou z knihy Respektovat a být respektován za mě je: Dítě nepotřebuje dokonalého rodiče, potřebuje spíš dost dobrého rodiče. Dokonalý rodič se totiž žene za dokonalostí, dost dobrý rodič žije reálný život a reálné situace, které dětem do života prostě dají víc!

Tak nám přeji co možná nejvíc dost dobrých rodičů. 

Použité zdroje:

NOVÁČKOVÁ, Jana; NEVOLOVÁ, Dobromila. Respektovat a být respektován. Praha: PeopleComm, 2021. ISBN 978-80-87917-71-8

Lucie Harnošová. Kontaktní rodičovství stručně. Dostupné online: https://kontaktnirodicovstvi.cz/2017/06/20/kontaktni-rodicovstvi-strucne/

Diskuze

Nákupní košík
Přejít nahoru