Máte doma holčičku? Pocity, které potřebuje prožít.

Máte doma holčičku? Chcete, aby z ní vyrostla samostatná, sebevědomá, šťastná a spokojená bytost, která dovede být sama sebou? Udělaly byste pro tento cíl první poslední, ale nevíte, jak přesně na to? Jak holčičku vychovat? Sepsali jsme pro Vás pocity, které by rozhodně měla prožít, abyste požadovaného cíle dosáhli.

1. Jsem v bezpečí

Jak holčička pozná, že je v bezpečí? Od malička se to učí tím, že ji maminka, tatínek, nebo jiná nejbližší osoba vytvoří pevnou vazbu.

Že tu pro ni ta nejbližší osoba bude. Naplní její potřeby, nakrmí ji, uloží ji ke spánku, pomůže ji zvládnout bolístky. Že reaguje na její pláč, nabízí otevřenou náruč.

Vytvoření pevné vazby s dítětem je zárukou pro to, že se u něho vytvoří důvěra v život a svět kolem sebe.

Věděli jste, že když dítě necháte vybrečet v postýlce, netrénujete jeho samostatné usínání, ale naopak ho utvrzujete v tom, že nemá smysl se snažit?

Holčička cítí, že stejně nikdo nepřijde a že svět je nebezpečné místo, kterému se nedá věřit. A ona sama za nic nestojí. Takto ten žádoucí pocit nevytvoříte.

Kdykoliv maminka naslouchá své intuici, pak tuto potřebu naplňovat musí. Nenechte se tlačit okolím do věcí, do kterých se Vám nechce a které tak necítíte. Dávejte dětem přirozeně prožít, že jsou v bezpečí a že se na Vás mohou spolehnout.

2. Když nastane problém, zvládnu ho vyřešit

Co děláte Vy jako rodiče ve chvílích, kdy Vaše holčička řeší nějaký problém? Problém se strojením panenky, nebo stavění z lega? Přispěcháte okamžitě na pomoc, nebo jen tiše pozorujete?

Přemýšleli jste někdy nad tím, zda svou pomocí nemůžeme dítěti uškodit? Co kdybychom holčičku nechali svůj problém zvládnout samotnou? Měla by ze sebe radost, získala by sebejistotu a při dalším problému by se do jeho řešení pustila z mnohem větší vervou. Naučila by se přesně to, co potřebujeme: když nastane problém, zvládne ho vyřešit.

Problémy a náročné situace jsou součástí života a přílišná ochrana holčiček může vést k tomu, že se v budoucnu nad většími problémy budou hroutit. Ambulance psychiatrů jsou dnes těchto dospívajících dívek plné.

Buďme při problémech našich holčiček k dispozici. Ale nenabízejme snadná a rychlá řešení za ně, nechme je s případnou naší podporou hledat vlastní řešení a radujme se s nimi z jejich závěrů.

Řešíte náročnou životní situaci Vaší holčičky a nevíte, jak na ni? Přečtěte si 5 rad, jak prožívat radost v náročných životních situací dětí.

3. Jsem přijímaná, ať dělám cokoliv

Vaše holčička bytostně potřebuje cítit, že ať udělá cokoliv, je rodiči milována.

Chcete, aby z ní vyrostla žena, která bude vědět, že si nemusí ničí lásku zasloužit, ale která věří v to, že ji lidi budou milovat jen pro ni samotnou?!

Pak je třeba, aby cítila, že ji milujeme, i když dělá něco, co se Vám nelíbí. Milujeme, i když zrovna rozbila oblíbenou vázu, milujeme, i když kousla svého brášku. Neříkám, že budeme její chování schvalovat, ale prostě ji přes to všechno milovat.

V momentě, kdy na holčičku křičíme, protože neudržíme nervy na uzdě, se možná uleví nám, ale holčička si o sobě vytváří špatné mínění. Přečtěte si našich 5 tipů, jak na dětské emoce. Pomohou Vám vhodně reagovat a nevytvářet špatné pocity z jejich prožívání.

Pocit “jsem milovaná” také nevytvoříme v momentě, kdy budeme holčičku hodnotit.

“Jsi zlobivá.”

Daleko vhodnější je dávat zpětnou vazbu o jejím chováním popisem.

“Je potřeba uklidit ty hračky, ještě jsi to neudělala.“

Takovýmto popisem nijak neútočíme na hodnotu holčičky, ani její pocity, pouze popisujeme holý fakt.

4. Tady je hranice, za kterou nemůžu jít

Může holčička kousat svého bratříčka? Jasně, že jí to nedovolíte. Každá holčička musí poznat pravidla a hranice společnosti, ve které žije.

Jak na to?

Když to jde, vždycky je vhodnější, aby děti rozuměly tomu, co po nich chceme. I Vy přeci snáze spolupracujete, znáte-li důvod.

Zároveň nemůžeme po našich holčičkách chtít věci, které samy děláme. Chodíte na jaře venku bez čepice, protože je Vám teplo? Není pak pokrytecké to chtít po nich? Respektive pokud nechceme ztratit tolik cennou důvěru.

U nejmenších se mi osvědčilo odvézt pozornost a nebo nabídnout jinou alternativu. Chce dítě stříhat a má v ruce Vaši peněženku? Jistě ho nenecháte rozstříhat celý její obsah. Ale můžete vyměnit peněženku za papírky.

Podstatou je naplnit jeho vývojový úkol, potřebu, kterou teď aktuálně má.

Chce přelévat Vaše kafe do svého hrnečku? Pak mu připravte kelímky s vodou tam, kde trocha vody neuškodí.

K tématu hranic si pamatuji slova jedné z přednášejících Respektovat a být respektován, která nastavení hranic přirovnávala ke zdi. Když dítě narazí do zdi, bolí to, máme pro něho pochopení. Stejně tak dítě bolí i náraz do našich nehmotných hranic. Dovedeme pro ně mít pochopení i v tomto případě?!

Ve chvílích, kdy jde doslova o život, pak ale rozhodně nebudete vysvětlovat, ani nabízet alternativu. Holčičku prostě před projíždějícím autem čapnete a hotovo.

Co se holčičky učí nastavováním hranic? Učí se, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Učí se vzájemnému respektování a zároveň zvládání svých emocí.

5. Jsem dost dobrá

Jsem dost dobrá znamená, že to sama vím. Znamená to, že nejsem závislá na tom, že mi to někde řekne, ale že to prostě sama o sobě vím.

Děti se rodí tak, že samy o sobě nepochybují, až výchova je vlastně může zkazit a naučit o sobě pochybovat. Jak se to jako může stát, když se k dětem chovám jen pozitivně?

Paradoxně právě pochvaly mohou tohle všechno pokazit. Od přirozené radosti z čehokoliv, co se holčičkám povede, přechází vlastně k závislosti na pochvalách. Začnou dělat věci ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, aby v očích ostatních obstály. 

Je to to, co chceme? A jak to dělat jinak a bez pochval?

Jednoduše je to opět o tom vynechat jakékkoliv hodnocení. Popisovat, co vidíte. Namísto šikulkování, zkuste prostě jen “Vidím, že jsou obě nohy obuté.”

Tím, že přestaneme chválit a hodnotit, dáme zároveň šanci dětem rozvíjet své sebehodnocení a sebelásku. Na tyto ctnosti a dovednosti se zaměřujeme v jedinečných pohádkách Královské ctnosti.

6. Je v pořádku být sama sebou

Je v pořádku být sama sebou úzce souvisí s projevováním svých emocí, že si mohu jako malá holčička dovolit záchvat pláče, za který mě nikdo neodsoudí a že jako už dospělá žena dovedu o svých pocitech mluvit a sdílet je s ostatními.

Zároveň je to také o tom nechtít po našich holčičkách plnit naše ambice a nesplněné sny. Dovolit dětem mít své vlastní sny a za nimi si jít. Dovolit dětem dělat své vlastní i chybná rozhodnutí.

7. Nemusím být lepší než ostatní

Zastavme se u srovnávání s ostatními. Začněme doma, leckdy i nevědomky rodiče porovnávají své děti.

“Ty ještě nemáš snědeno? Podívej na Bětušku, ta už to dávno celé dojedla.”

“Alenko, Tobě to dnes tak sluší,” pronesené tatínkem před druhou ze sester.

Holčičky jsou na srovnávání s ostatními tak citlivé. Na jedné straně není na uvedených větách nic špatného, ale nešlo by přeci jenom motivovat holčičku k jídlu jiným způsobem? Jak rychle snědla svou porci Bětuška, přeci vůbec nesouvisí s holčičkou.

Stejně tak pochvaly jedné dívky před druhou, často automaticky spouští pocity nedostatečnosti a pochyb o sobě samé. Pokud chceme pochválit jednu holčičku, je dobré nedělat to před tou druhou, nebo pochválit obě dvě.

Nejenže se při těchto výchovných opatření holčička naučí pro ni nepřirozené soutěživosti, ale narušuje se uvnitř rodiny také sourozenecký vztah, který pak může být plný žárlivosti a soubojů o pozornost. O žárlivosti mezi sourozenci pak více v Pohádkách šesti emocí.

Máte Vaše holčička doma sourozence? Sepsali jsme pro Vás pár rad, jak na žárlivost mezi nimi. 

Ve škole, sportovních kroužcích je také důležité netlačit na porovnávání se s ostatními. Nikdy bychom nedokázali naplnit to být lepší než ostatní. Pokud se chceme s někým srovnávat, pak jedině sami se sebou z minulosti.

8. Mám radost z věcí, které dělám

Holčičky jsou oproti chlapcům přirozeně zodpovědné, proto jakýkoliv větší tlak na zodpovědnost může brát holčičkám radost ze života. Je naopak velmi důležité, aby holčičky byly vedené k prožívání radosti z věcí, které dělají. Aby to, co dělají, je prostě bavilo. Bez jakéhokoliv tlaku na výkon.

Sportují Vaše holčičky? Pak se s nimi radujte z toho, jak si ten pohyb užívají. Malují? Tak sdílejte radost z používání barev. Povede se Vám pak podpořit Vaši holčičku v prožívání radosti. A čím více radostných okamžiků dovede holčička prožít, tím radostnější život bude jednou mít.

9. Mohu dát najevo své pocity

Pokud se Vaše holčička cítí ve Vaší přítomnosti bezpečně, bude své emoce už odmalička krásně vyjadřovat, aniž by měla obavy, že Vás tím zklame, že se to nehodí a že je musí skrývat. Zní to jednoduše, ale tak snadné to není? Přečtěte si 5 tipů, jak na dětské emoce.

Chcete Vaši holčičku podpořit v prožívání a rozumění svým emocím?

Nebo vyzkoušejte práci s emocí smutku ZDARMA.

10. Lidé kolem mě mají radost z mé přítomnosti

Možná je to to hlavní, aby se holčička naučila být šťastná, potřebuje cítit, že ostatní jsou šťastní jenom z její přítomnosti. Že tatínkovi i mamince dělá obrovskou radost trávit čas s ní.

Zároveň je to opět také to, že nemusí dělat cokoliv navíc. Prostě jenom to, že je a je taková, jaká je, je nejvíc!

A pokud se Vám někdy něco nepovede, řešte to s laskavostí a láskou, se kterou přistupujete ke své holčičce. I sobě dovolte chybovat a odpouštět si. Buďte své holčičce vzorem i v tomto.

Použité zdroje:

Studnička, Milan. Pohodové rodičovství. Brno: BizBooks, 2021. 1. vydání. ISBN 978-80-265-0979-0

NOVÁČKOVÁ, Jana; NEVOLOVÁ, Dobromila. Respektovat a být respektován. Praha: PeopleComm, 2021. ISBN 978-80-87917-71-8